Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


ZZVJ-podmínky!

22. 9. 2006

Podmínky a osnovy pro získání licence - zkouška základního výcviku jezdce (ZZVJ)

 

    Česká jezdecká federace stanovuje následující podmínky k získání jezdecké licence.

 

    K získání jezdecké licence je třeba vykonat zkoušku základního výcviku za následujících podmínek (neplatí pro

    jezdce voltiže, vytrvalostního ježdění, pony, spřežení a reiningu)

 

    1)  Uchazeč musí dovršit v daném roce věk minimálně 12 let.

 

    2)  Uchazeč musí prokázat složením praktické zkoušky dovednost v jízdě na koni

         - vodění a předvádění koně

         - drezurní úlohy – národní úloha č. Z1 nebo Z2

         - překonání parkuru ve výšce 70 – 90 cm s 1 distancí, 1 kombinací, přechod do klusu

           a skákání kavalet z klusu 

 

    3)  Uchazeč musí prokázat základní teoretické znalosti z :

         - anatomie a fyziologie koně

         - napájení, krmení, ošetřování a kování koně

         - úrazy a nemoci koní

         - základní zdravotní ošetření koně

         - ústroj jezdců při výcviku, postroj koní

         - bezpečnost jezdce a základní první pomoc

         - disciplíny jezdeckého sportu ( základní znalost pravidel)

    Svoje znalosti prokáže uchazeč formou testu .

 

    4)  Minimální počet uchazečů je 6, maximální počet je 20.

 

    5)  Zápisné ke zkoušce (i opakované) je 500,- Kč , je příjmem pořádající oblasti ČJF a nevrací   se. Účastník 

         kromě uvedeného uhradí     ¨¨

         účastnický poplatek související s pokrytím nákladů na

         uspořádání zkoušek (technické zajištění aj.), jehož výši stanoví pořádající oblast ve spolu-

         práci s pověřeným pořadatelem.

 

    6)  Jezdeckou licenci bez absolvování výše uvedené zkoušky mohou obdržet absolventi učilišť   Kladruby n.L.,

         Lanškroun, Kroměříž a absolventi policejního kursu – ZZVJ Policie ČR.

 

Opravné zkoušky

 

    - Jezdec, který neuspěje u zkoušek jak z praktické tak i teoretické části opakuje celou zkoušku

      nejdříve za 6 měsíců.

    - Jezdec, který neuspěje při zkouškách v praktické části ( drezura nebo parkur nebo oboje)

      opakuje celou praktickou část nejdříve za 6 měsíců.

    - Jezdec, který neuspěje v teoretické části (testu) opakuje zkoušku jen z teorie, nejdříve však     za 1 měsíc.

 

Přerušení zkoušek

 

    - V mimořádném případě může komise ze závažných důvodů jezdce ze zkoušek vyloučit

      ( nenechat jej dokončit).

 

HODNOCENÍ ZKOUŠKY ZÁKLADNÍHO VÝCVIKU

 

    - V drezuře jsou hodnoceni uchazeči v základních chodech - krok, klus, cval, provedení kruhu,   srovnání koně

      a zastavení. Základním hodnocením je sed a vliv jezdce.

    - Ve skoku na parkuru je základním kriteriem hodnocení - balance, styl.

    - V teoretické zkoušce základní znalosti formou testu - min.30 správných odpovědí (z 35 otázek) = splnil.

    - Jednotlivé části zkoušky jsou hodnoceny výrokem komise - splnil, nesplnil. Pro hodnocení

      praktických částí zkoušky nejsou uplatňována ustanovení pravidel jezdeckého sportu.

    - Na závěr zkoušek proběhne vyhodnocení uchazečů. Po ukončení zkoušek vypracuje  komise

      „Protokol o zkouškách“ pro příslušný oblastní výbor a sekretariát ČJF. Na jeho základě bude

      účastníkům zkoušek, kteří splnili, vydána  „Licence jezdce“.

  

SMĚRNICE  PRO  ZKOUŠKU  ZÁKLADNÍHO  VÝCVIKU  JEZDCE

 

    Zkoušky základního výcviku se mohou provádět v jezdeckých areálech, které mohou zajistit

    následující podmínky :

    1)  Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů v drezuře

     ( drezurní obdélník 20 x 40 m ).

    2)  Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů po stránce skokové

     ( viz. předepsaný plánek parkuru ).

    3)  Ustájení pro koně kandidátů zkoušek.

    4)  Obsluhu pro stavbu překážek.

    5)  Místnost pro vypracování testů.

 

Pomůcky potřebné při zkouškách

 

    1) - Každý kandidát si musí dovézt oddílového, klubového nebo soukromého koně, se kterým

          bude provádět zkoušku.( může být jiný pro drezuru a pro parkur , na jednom koni se

          mohou  vystřídat max. 3 jezdci)

        - Kandidát si zajistí vlastního čtenáře úlohy

        - Kandidát si přinese psací potřeby

        - Kandidát bude mít kompletní jezdeckou výstroj a kůň postroj dle skokových pravidel    

          jezdeckého sportu čl. 256 a čl. 257.

 

    2) Startovní čísla 1 - 20 (pořadatel)

    3) Překážkový materiál pro předepsaný parkur (pořadatel)

    4) Drezurní obdélník 20 x 40 m (pořadatel)

    5) Tiskopisy pro hodnocení kandidátů zkoušek (pořadatel)

 

 

    Při zkouškách jsou potřeba nejméně 3 zkoušející :

    1) Hlavní, který kontroluje a zabezpečuje správné dodržování časového rozvrhu , na začátku

        provede instruktáž kandidátů , provede vyhodnocení testu a na závěr zkoušek pro-

        vede celkové vyhodnocení.

    2) Další dva zkoušející budou hodnotit drezurní a skokovou zkoušku.

 

    ( Hlavního zkoušejícího vybere ze seznamu komisařů oblastní výbor ČJF - vyloučeni jsou zkoušející, kteří mají u zkoušek kandidáty z    

    vlastního klubu nebo příbuzné, nebo popř. je trénují )

 

 

ČASOVÝ PROGRAM ZZV JEZDCE

 

    8,00 hod     - kandidáti se shromáždí a budou jim přidělena čísla 1-20 (max.20 na den)

                  - hlavní zkoušející informuje kandidáty o průběhu zkoušek

    9,00 hod     - předvádění a vodění koně

                  - drezurní úloha Z1 nebo Z2 ( pořadí startujících 1 - 20 )

    14,00 hod   - skoková zkouška na předepsaném parkuru ( pořadí startujících 20 - 1 )

    16,00 hod   - testy ( vypracovat odpovědi na otázky testu v čase 45 min. )

    17,30 hod   - hlavní zkoušející provede zhodnocení všech účastníků zkoušek za jejich účasti

 

    ( Uvedený časový rozvrh je orientační. Je v pravomoci zkušební komise rozvrh upravit - dle

      počtu účastníků apod. )

 

  Okruhy otázek pro zkoušky základního výcviku jezdce:

 

1. Zkratka mezinárodní jezdecké federace.

2. Kdo organizuje jezdecký sport v České republice.

3. Popis koně (části těla, tvary hlavy…).

4. Barvy koní.

5. Získané a vrozené znaky u koní.

6. Tělesná teplota koně.

7. Základy krmení a napájení koní (základní krmiva, spotřeba vody…).

8. Zásady bezpečnosti práce při ošetřování koní a přístup ke koním.

9. Ošetřování koní před a po výcviku.

10. Podkování a ošetřování kopyt.

11. Základy chovu koní  (délka březosti, odstav hříbat…).

12. Nemoci koní a jejich léčení.

13. Úrazy koní a jejich ošetření.

14. Zlozvyky koní.

15. Očkování pro koně i jezdce.

16. Zásady první pomoci.

17. Nohosled koně v základních chodech.

18. Základní chody koně.

19. Ochranné pomůcky koně při výcviku a soutěžích.

20. Ochranné pomůcky pro jezdce.

21. Úbor a výstroj jezdce při tréninku a v soutěžích.

22. Pomůcky jezdce, kterými na koně působí a jejich použití.

23. Popis správného sedu.

24. Popis jezdecké výstroje (sedlo, uzdečka…).

25. Pomocné otěže.

26. Chování jezdce s koněm při vjezdu na veřejnou komunikaci.

27. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu.

28. Doklady jezdce a koně potřebné ke startu na závodech.

29. Jak staří koně se mohou poprvé účastnit skokových soutěžích.

30. Základní znalost pravidel jednotlivých disciplín.

31. Popis drezurního obdélníku a cviky.

32. Hodnocení soutěží (např.skokové – tab A, C,…).

33. Pravidla na opracovišti.

34. Pojem přilnutí.

35. Limity startů v soutěžích.

36. Vzdálenost kavalet (pro krok, klus, cval)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář